Mentorovat znamená provázet

Úvodem:
Mentorská asistence nebo mentoring je sociální interakce, při níž se dostává mladším a méně zkušeným lidem (tzv. mentees) zvláštní pozornosti, podpory, rad a přátelství, tak, aby jim bylo umožněno dosáhnout snáze a úspěšněji dílčích životních cílů. Mentoringové programy se postupně v ČR zakotvují a rozrůstají. Převážně se u nás jedná o mentoring mezi dítětem či adolescentem, a dospělým. Dále se s ním setkáváme ve firmách nebo v azylových zařízeních, kdy dobrovolníci pracují jako průvodci azylantů a cizinců trvale usazených v ČR. V zahraničí se hojně využívá i mentoring mezi seniorem a dítětem. Takovéto mezigenerační setkávání považuji za velmi důležité. Více o tomto „profesionálním přátelství“ se můžete dozvědět například na stránkách www.uniementoru.cz.

Asi jsme každý v životě zažili chvíli, kdy jsme si řekli: „tak teď by se mi hodil nějaký kamarád, potřeboval bych se s někým poradit nebo si aspoň popovídat". Možná máte takového přítele, blízkého člověka, který si na vás udělá čas a vyslechne, možná i dobře poradí… Je mezi námi ale i mnoho těch, kteří takové štěstí nemají, cítí se sami nebo mají pocit, že jim nikdo nerozumí. My dospělí si s tím možná umíme poradit nebo si zajdeme za nějakým odborníkem, ale také někdy utopíme nějakou bolístku ve sklence vína, ale děti?  Jaké možnosti mají děti nebo dospívající, kteří mají trápení, pronásleduje je pocit samoty nebo nesou tajemství, se kterým se nemohou jen tak někomu svěřit? Asi první co nás napadne je, že se mohou svěřit rodičům nebo kamarádům. Jsou ale rodiny, které na své děti čas nemají, jejich problémy se jim zdají malicherné a nebo říkají, můžeš se mnou mluvit o čemkoliv, ale jakmile to dítě udělá, odbudou ho nebo u toho maminka vaří a tatínek poslouchá zprávy, a nebo řeknou, no jo ty můj chudáčku, to si tak neber a pošlou dítko spát…Co se pak asi v takovém dítěti odehrává? Pokud je tomu tak už od dětství, rodiče nemohou očekávat, že uvidí do světa svého dospívajícího chlapce nebo dívky, jejich svět jim bude uzavřen. Budou se spíše svěřovat svým vrstevníkům, budou s nimi řešit své radosti i starosti ale víme jak to mnohdy je. Dospívající člověk má co dělat sám sebou, všechnu svou energii vynakládá na to aby našel sám sebe, svou identitu, zjistil, co od něj svět vlastně chce a co chce on od světa, ne vždy zbyde čas a energie se zabývat problémy svých vrstevníků a pomáhat jim, a nebo, i když třeba zbude a rádi by z celého srdce pomohli, nevědí jak.

V takovýchto chvílích by bylo moc fajn mít někoho, kdo takovouto energii má, má dokonce i čas a také ví více než náš adolescent, protože si už v životě něčím prošel, nějaké zkušenosti nabral, nebo ví kam se s jakými problémy obrátit. Takovému člověku, který je ochotný dělat kamaráda mladšímu, říkáme odborně mentor. Slovo to není pocitově moc příjemné, ale vzniklo kdysi dávno, a přežilo. To v Řecku žil nějaký Mentór, který se staral o Télemacha, píše se v eposu Odysseia. Odysseus svěřil svého syna Télemacha Mentórovi, ve chvili kdy musel odjet do války s Trojou. O Odysseovi víme, že to byl moudrý bojovník, nesvěřil by svého syna asi ledas komu, tudíž Mentór musel být důvěryhodný a odpovědný člověk, Odysseus věděl, že jeho syn bude v dobrých rukou. I sama Aténa na sebe brala často podobu Mentóra, když bylo třeba někomu dobře poradit. Mentor je tedy zkušenější člověk, který se stará o mladšího a méně zkušeného svěřence.

Přirozený mentoring probíhá běžně mezi staršími a mladšími. Může to být starší skautský vedoucí, trenér, i naši rodiče jsou takoví mentoři, zde se ale role prolínají. Je ale i možné se stát „profesionálním“ mentorem. Co si pod tím představit? Vyškolený člověk – mentor -  dostává k sobě mladšího, pokud jsou sympatie na obou stranách, stávají se kamarády a v nejlepším případě vzniká přátelství. Mentor se stává jakýmsi průvodcem, kamarádem a poradcem svému svěřenci. Role to není jistě jednoduchá, ale mentor se svým žákem může zažít krásné chvíle, občas se podaří dobře poradit, někdy je mentor to jediné pevné a stálé, co dítě ve svém životě má. Takový mentor může být velmi důležitým člověkem dítěti, které nemá dobré zázemí, nemá kamarády, zažívá šikanu nebo na něj rodiče nemají čas. Někdy to může být to jediné, co dítě zachrání…Ale pojďme k veselejším aspektům mentoringu. S dítětem je možné zažít cokoliv, můžete mu pomoci s učením, s přípravou do školy, můžete jezdit na výlety, můžete chodit do cukrárny nebo sportovat, to je jedno, důležité je, že vám je spolu dobře a že si máte co dát. Mentor předává žákovi své zkušenosti, je vzorem, žák zase dává mentorovi své úsměvy, můžete s ním prožít, že se něco podařilo, ucítíte tu ještě dětskou spontaneitu, radost a vděčnost. Pokud je vztah dobře navázán a funguje, je reciproční. Může se ale stát, že to nevyjde, že si s dítětem nesednete, budete do toho dávat hodně energie, ale nebudete cítit, že dostáváte něco zpět…Právě děti, které potřebují mentory, mohou být uzavřené, bázlivé, ale i agresivní a vzdorovité, avšak na vás je, jak si s tím poradíte. Většinou ale v tom není mentor sám, má podporu profesionálů, supervize a absolvuje komunitní schůzky, kde je prostor pro sdílení a výměnu zkušeností mezi sebou. No a kdo může být mentor? V podstatě kdokoliv, kdo cítí, že chce něco předat, pomoci mladšímu, kdo hledá v životě ještě něco, co ho naplní, kdo cítí, že má energii, čas a ochotu se někým zabývat, podporovat ho a učit být dobrým člověkem, umět si v životě poradit a pak třeba zase pomáhat ostatním…Můžete to být třeba i vy…

Pokud by Vás tato forma pomáhání oslovila, můžete se o ni dozvědět více nebo se případně přímo přihlásit například zde: www.uniementoru.cz. Tato organizace zajištuje i proškolení a pravidelné supervize.